Žádná myšlenka nemá moc sama o sobě...
10.05.2016 15:22
Některá slova vyskakují z naší mysli,
ale nejsme to my...
můžeme říct cokoliv,
třeba: "jsem nešťastný ...!!"
To na nás vliv nemá,
kromě případů, kdy tomu řečenému věříme, staneme se tím,
jakoby okysličíme, dáme tomu sílu.
Většina toho, co myslíme, říkáme, je odpad.
Myšlenka bez víry v ní, není vůbec nic.
Posun nastane, když vstoupíme do místa rozpoznání,,
kde zjistíme, že jsem TEN,
kdo si je vědom buď víry, nebo nevíry v něco...
Patřím mezi vnímatelné?
Jsem mezi jevy, které přicházejí a odcházejí?
Kde je mé místo, moje pozice?
Je to skryto v našich slovech, když mluvíme.
A co je evidentní ve slovech,
je množství víry v nich,
víra také potom rozhodne o kvalitě našich zkušeností a další pozici,
kam sebe umístíme.
Často mluvíme, jako představa o tom, co jsme, nikoliv jako pravda.
Tady tu pravdu najděme, podívejme se jí do očí...
Věříme v každou procházející náladu.
Nechává nám vizitku a my hned hrrr, ji volat :)
Čemu musíme pořád tolik věřit?
To není ani otázka věření či nevěření,
ale vědomého si všímání, co jsem já, kde tak mohu být?
Co je zde pravdivé?
Protože od narození těla, něco stále říká já já já...milionkrát.
Ale když se zeptáte, co tohle já je, nikdo neví.
Nebo mluvíme, prostě jen jako bychom byli tělem a myslí.
A zde vám mohu dokázat s vaší spoluprací, zdali je pravda, že jste jen tělem a myslí,
či jste něčím, co je přesahuje.
Tohle vám musí být jasné, JEN TOHLE!
Protože jestli je PRAVDA, to co hledáte,
nemám pro vás mnoho otázek.
Dvě tři otázky budou stačit to skončit.
Ale jestli chcete použít mysl,
budete studovat stohy knih,informací.
Nepomůže vám to odhalit vaši svobodu.
Věříte myšlence, "Jsem nešťastný". to je velice nešťastná myšlenka.
Virální myšlenka.
Jak rychle se staneme infikovanými.
Když tomu uvěříme, je to jen myšlenka!
Jenom myšlenka. Jako všechno ostatní.
Když v to věříme, pak na to zaostříme, a jak to opakujeme, zesiluje se to.
Více síly, více účinku.
A všechno to vychází z naší síly - tvořivé moci,
protože my jsme v tom všem esenciální,
jsme Zdrojem samotným.
Nechci jen povídat tyhle věci, chci je slyšet od vás!
Skrze vaše nahlédnutí:
"Bože můj, Já jsem Tam!
Protože všechno ostatní můžu odstranit ale Sebe nemůžu!"
Všechno ostatní může být odstraněno, odloženo stranou,
ale Sebe odstranit nemůžu.
Nebo je tam Něco, co Nemůže být odstraněno, zatímco všechno ostatní být může.
Ale je tady Něco, co nemůže být odstraněno.
A hádej....Ty jsi právě TAM!
Ale jako co?!
Vaše představy o sobě, vaše identita...to všechno může být odstraněno.
Co dokonce vůbec pozoruje toto odstraňování!
máte to??
Nikdy znovu neřekneme takovou věc, jako já jsem nešťastný!
Nebo ani, jsem šťastný.
To není nezbytné!
Ty jsi..a jen si dobře vyjasni, co tohle " já jsem" je!
Není to o jen o tom, říct já jsem!
Ano, já jsem.
Ale jdeme ještě dál!
Co je to to já, které jsem?
Co tohle já jsem,je? Co je to!
Co říká, já jsem?
A co sleduje dokonce tento pocit, já jsem?
Kam musíme jít pro tuhle odpověď?
S kým se o tom musíme poradit?
Poselství ´já jsem´je v nás.
Vyvstávajíc jako Bytí samo.
Nemůžeme říct ´já nejsem!
Protože říci já nejsem předpokládá, ´já jsem´ říkající já nejsem!
Jenom ten základní pocit ´já jsem´.
Co je tohle ´já jsem´?
Kdo to řekl?
Takže s těmito otázkami, které jsou univerzálním klíčem,
k hlubšímu porozumění, které nemůže být napsáno na papír,
se naše vlastní duchovní Vědomí otevírá ve Světle,
tohoto druhu vhledu.
Jak můžeme říct, jsem nešťastný?
Žádný z těchto stavů není trvalý!!
Objeví se, jsou to stavy, zkušenosti, mají začátek a konec, jsou pozorovány!
Protože bez pozorovatele zkušeností,
nejsou žádné zkušenosti.
A pokud a dokud mysl neřekne :
"Něco se děje!"
se prakticky nic neděje!
Mooji
Anthony Paul Moo-Young se narodil 29.ledna 1954 v Port Antoniu na Jamajce. V roce 1969 se přestěhoval do Velké Británie, do Londýna. Pár let pracoval jako pouliční malíř, portrétista. O několik let později začal učit na Brixton College. Po dlouhou dobu byl znám jen jako Tony Moo, dnes mu však většina lidí neřekne jinak ne Mooji.
První věcí, která Moojiho změnila, bylo setkání s křesťanskou mystikou. Modlitby mu zprostředkovaly přímý zážitek duchovna (nebo něčeho božského) a během krátké doby zaznamenal výrazný posun ve svém uvědomění, tak výrazný, že se mnoha lidem jež ho znali zdál jako úplně jiná osoba. Jak narůstalo jeho duchovní uvědomění, prohlubovala se i jeho víra. Velice záhy přestal učit a začal se více věnovat sobě, jednoduchému životu ve víře v Boha. Jak sám říká "jeho bytí prostoupil mír".