Změnit postoj

Při pohledu z okna malé kavárničky - u kavičky.) najednou vnímám jak snadné je změnit postoj, abych měla ten nejpříjemnější výhled, takový jaký lahodí oku i duši:) Proč tedy v "jistých" situacích životní poutě je postoj jaksi zapečetěný? Je důvodem zažitá tradice vsugerovaná generacemi? Nebo strach, že nás za změnu názoru okolí odsoudí, nepřijme takové, jací jsme? A jací vlastně jsme? Ano, vím, téma na celý život :))

Několik dnů čekal rozepsaný příspěvek na vhodné moudro z mojí oblíbené Knihy Knih.

...a stalo se právě dnes, opona se lehce zvedla, sluneční paprsky blikly na správné struny a mávnutím motýlích křídel přišlo rozklíčování..

Pro každého je důležité být šťastný a pokud to nelze zažívat permanentně, chceme se alespoň mít na co těšit. Prý dlouhodobě frustrovaný člověk může až onemocnět, protože jistá dávka serotoninu je stejně tak důležitá jako nádech a výdech:) Pokud se tedy těšíme z pozemského vyžití, třeba jen z maličkostí je to fajn, ale v dualitě hmoty je stejně pomíjivá světská sláva nebo polní tráva..  A tak mnou zacloumalo mocné zvoláním Krále Davide, kdy on ve svém bohatství všeho, přesto v umědomění marnosti, cítil tíhu toxických myšlenek, prosil a ze všech sil volal Stvořitele: "Bože prosím, vrať mi radost ze Tvé ochrany, ze Tvé spásy a mé srdce vysvoboď z pout strachu, trudnomyslnosti a vyzbroj šlechetností." Ve smyslu - po Bohu touží duše má, žízní po živém Bohu..

A jak to souvisí s titulkem "změnit postoj" ? :)) no u mě hodně.) Vždyť právě tím, že po - odstoupím vidím vše z jiného úhlu a to se venku nezměnil ani lísteček, přesto vnímám "NĚCO", co mé srdce rozpumpovává směrem vzhůru...whaw!!

Přeji krásné dny...

s Láskou 

EL*