Znamení, na moje ranní mudrování .)

Často po probuzení ze svých snů, 

obdivuju,  jaká v nás musí být odvaha,

vstoupit na tuhle planetu duality!

Každý vzlet střídá přistání,...řečeno šetrně.)

Přestože si rádoby říkáme, že jsou to nejúčinnější lekce, 

jež nás vedou do Cíle s Uvědoměním, 

je to občas náročné.....chápu, že o to víc výživné!

Vyrážím na svou vílí procházku ranní rosou, 

která mě naladí :)

příruční foťák vždy sebou, kdybych potkala, To, co předem nevymyslím  .)

Zahlédnu lavičku v průseků prvních paprsků Slunce,

sice v mém objektivu už byla mnohokrát, ale dnes poprvé v letním hávu.

Zaostřím, a to, že vidím i svůj vlastní stín, celkem chápu, 

ale až teď doma, rozlišuju vedle sebe i stíny další...stála jsem tam uprostřed, 

přece úplně sama, ne?

Ať je rozumové vysvětlení, jakékoli,

mě to přišlo jako znamení, na to moje ranní mudrování, 

 že vlastně na ten pozemský úkol v těle, mám kolem spoustu Andělů, 

kteří jsou nadšeni, že mohou být nápomocni, právě mě a každému z nás.

To jen ego si myslí, že musí všechno zařídit, udělat, nechává si všechno 

pro sebe a proto postrádá časem sílu.

Zaujalo mě, v knize, Kurz zázraků, že ego vlastně neumírá, protože se nikdy nenarodilo.

Fyzický zrod není začátek, ale pokračování.

Všechno, co pokračuje, se už narodilo a může růst společně 

s naší ochotou své neuzdravené části mysli, podstoupit její Vyšší části,

a tím se jako celistvé navrátit do Láskyplného Světla.

ach ach, proč o tom stále pochybuju??

Děkuji vám, moji Andělé, za dnešní ranní, skupinové foto:))